Rakovina kůže.
Co bychom měli vědět o melanomu, vitamínu D3, blahodárného působení sluníčka aneb snad to lidé už brzy pochopí.
Snad to lidé už brzy pochopí.
Včera jsem při návratu domů z mojí schůzky s jedním kamarádem - spisovatelem brouzdal starou Prahou.
A jak se tak pomalu blížím ke koňi vidím, dlouhou frontu lidí a říkám si, že to bude zase nějaké promo na nějaký mňam junk-food.
A ono to náborová testovací akce.
Prej na nějaký melanom kůže, či co.
A tak jsem tam deset minut stál, nechápavě se díval na svatého Václava a ptal se jej, kam jsme se to jenom poděli.
Nechci v žádném případě brát medicínské vědě víru v melanom, ale něco ve svém nitru mi říká, že je to s ním i s těmi ostatními druhy rakoviny trochu jinak.
Já třeba to (ne)bezpečné sluníčko ☀️ miluju.
Využiju každou jednu možnost, kdy na něm mohu být. Sluním se a využívám příjem jediného možného vitamínu D (píšu o tom v jednom z mých článků), který vzniká jen a pouze interakcí slunečních paprsků s naší pokožkou (tělem). Ničím jiným.
Stejně jako u nás doma v Česku nepoužívám žádné přípravky na opalování, sluneční brýle už nenosím vůbec. Ani jedny nám totiž neprospívají.
Na druhou stranu musím říct, že když jsme na dovolené u našich Slovanských bratří v Chorvatsku, pobyt na sluníčku, hlavně kolem poledne výrazně omezuji a někdy i vyjímečně použiju tzv. opalovací krém. Snad mi to moje tělo odpustí.
A tak bych snad jen chtěl nakonec říct, že naše matka Příroda zařídila vše tak, jak to zařídila. Moudře, vše a vždy k našemu užitku a hlavně naší ochraně.
Jen to musíme pochopit.
A to zázračné ☀️ je vůbec jedním z ochránců a patronů nás lidí nejlepších.
Proto nechápu proč lidi musí tak blbnout se slunečními brýlemi (vím že je to cool 😄) a krémy na opalování. Vzdyť většinou stačí jen omezit pobyt na sluníčku v zeměpisných šířkách, kde jsme se nenarodili a slunit se s mírou.
Pak Vám nic jako tzv. melanom kůže nehrozí.
Navíc to není nic jiného než ochranná a sebeuzdravovací funkce našeho těla. Našeho těla otráveného toxiny vnějšími i vnitřními.
A my proti němu (melanomu) bojujeme.
Prevencí, návštěvami pofiderních náborových akcí a pak většinou naše tělo i Duši zatěžujeme devastující, neuvěřitelně toxickou léčbou.
Vždyť jen stačí být trošku bdělým a uvědomělým člověkem a vrátit se k matce Přírodě.
Použít srdce, dát dovolenou svým pět smyslům a zas tak neposlouchat tu našeptávačku nejvyšší - naši podvědomou Mysl.
A také vypnout televizi, mobily a jít se projít nebo proběhnout do lesa.
Nedokážete si představit jaký jsem měl včera klid, když se mi po té scéně z Václaváku vybil mobil.
Vzal jsem si z baťůžku knížku od Karla Funka o Fráňovi Drtikolovi, kterou jsem ukořistil v malém antikvariátu u Národní třídy, chvíli se slunil a pak jen četl.
Udělejte to také a ono se Vám uleví.
A navíc to Vámm ten zájem o něj stokrát vrátí.
Uvidíte.