Existuje mnoho cest léčení, ale také mnoho cest vedoucích k uzdravení.
Spousta z nás vlastně ani nerozezná, jaký je mezi léčením a uzdravením rozdíl.
My lidé žijící v dualistickém světě těmto cestám dáváme různé názvy a nálepky, jako např.:
- Klasická či alopatická, ...
- Přírodní, naturopatická či holistická ...
takto je většina z nás vidí a rozděluje.
Nechtěl bych zabřednout do hloubky popisu těchto cest, ale snad bych jenom zmínil, že se časem naše vidění světa i těchto cest mění.
Mnohdy se změní radikálně.
Na začátku naší cesty většina z nás vidí bílé jako bílé, pak se vlastním poznáním mnohdy ty barvy naší životní zkušeností změní.
A nakonec člověk zjistí, že to co vidíme před sebou je jenom naučený program, který nahrála naše podvědomá Mysl z našeho nejbližšího okolí a do nekonečna jej pořád opakuje.
Tak jsme byli všichni učeni a poučeni již od narození a pak ve školách a následně v našich firmách či zaměstnáních podvědomě "masírováni".
Prošli jsme určitou silnou indokt(o)rinací, ne nepodobnou hypnóze, o které většina z nás nemá ani ponětí.
A tak je to i s vnímáním klasické medicíny (já jí osobně říkám alternativní) a s různými jejími metodami léčení.
Za posledních 100.let totiž naše západní civilizace prošla tak hlubokou sociální, morální a hlavně duševní lobotomií, že už ani vlastně nevíme co je pravda, nepravda a co je to pravé léčení.
Zdravý životní styl nahradila lenost a obžerství.
Pravidelný pohyb nahradilo sezení u TV obrazovek, mobilů a vysedávání po restauracích.
A to pravé léčení, které tu pro nás je tisíce let, bylo nahrazeno polykáním chemických substancí, mnohdy neslučitelných s fyzickým zdravím člověka.
Klasická bílá medicína sešla ze své cesty.
Musím ji ale přičíst k dobru i s jejím nabubřelým egem to, že i tak je velmi důležitá pro většinově nevědomé lidi.
Bez ní stejně jako bez ega si obyčejný člověk už ani neumí svůj život představit.
Do různých her a teorií zamotaná Mysl jeho život vytváří a ego jej řídí.
A k té pravé medicíně se po všech těch peripetiích lidé obrací většinou až jim ta (bez)chybná alopatická medicína a její prodloužené ruce (lékaři) neumí poradit.
Něco málo o tom vím neb se s těmito zoufalými lidmi potkávám téměř každý den.
V situaci kdy jsou zoufalí tak, že si neumí v tom chvatu strachu pomoci sami a ani jim neumí pomoci Ti mnohdy egem zaslepení doktoři.
Čeká je i nás ještě dlouhá cesta.
Doktory s jejich nepochopením nemocí a jejich příčin jako takových, vč. pokřivení základního poslání Hippokratovy přísahy a tzv. pacienty s tím hlavním pochopením, že:
- Symptom není nemoc.
- Symptom má vždy své příčiny.
A tak to je vlastně ze všemi nemocemi od rakoviny až k fiktivnímu Covidu a.k.a. klasické umně přebrandované chřipce, která stejně jako ostatní nemoci je jenom mnohdy zoufalou snahou našeho těla o svoji očistu.
Očistu od toxinů fyzických, duševních, ale i Duchovních.
Dobrou zprávou je, že člověk kterému nezbývá v životě nic víc než smrt, je mnohdy přístupnější ke změně.
Ke změně ve svém životě, ale i postupném chápání současného v mnohém pokřiveného paradigma.
A pak se i mnohým z nás rozsvítí.
Každému jinak.
Každému v jiný čas.
Někomu pod tlakem tzv. nevyléčitelné nemoci (jako to byla u mne rakovina), jiný na to přijde postupným hloubání a postupem na úrovních svého vědomí.
Každý z nás má svoji cestu.
Vy, Váš soused i Já.
Volba záleží vždy jenom na nás.
Klasická nebo alopatická? Nebo spíše tedy přírodní nebo naturopatická cesta?
Já si po svém utrpení, které jsem si několik let zažil s klasickou bílou medicínou vybral tu druhou.
Já jí říkám holistická cesta.
- Tu která vlastně alternativní vůbec není.
- Tu která se stará jak o tělo, tak i o Duši člověka mnohdy zamčenou na deset zámků v temném sklepě našeho já.
Tu jedinou cestu, která je mému srdci nejbližší a která mně zachránila můj život.
Ale k tomu si musí dojít každý z nás sám.
Každý vždy ve správný čas.
A tak je to správně.
Poslechněte si epizodu č.52 podcastu moje cesta o tom jaký je rozdíl mezi klasickou bílou (alopatickou) a přírodní (naturopatickou) medicínou.