Boha se bát nemusíme.
Je v každém z nás, ať to chceme nebo ne.
Kdyby mi někdo před 10.lety řekl, že budu veřejně mluvit a psát o Bohu (nejenom na sociálních sítích), vysmál bych se mu.
V té době jsem byl pyšný, zahleděný sám do sebe a do svého byznysu.
Tu Autoritu nejvyšší jsem vůbec nebral vážně, byť moje milovaná máma byla silně věřící.
A já pokřtěný katolík.
Život mne zavál mentálně pod ochranná křídla mého táty, zarytého ateisty zaměřeného vždy na výsledek a já jeho (ne)víru beze slova přijal.
Dral jsem se životem, stoupal, padal a zase stoupal na své cestě životem.
Byl jsem ve své branži docela známý, nejenom ve spoustě zemí Evropy, ale i v tak odlehlých částech světa jako je Rusko, Taiwan či Čína.
Zcestoval jsem celý svět a o Boha jsem 45.let ani nezavadil.
Až do pověstného dne v polovině června 2016, kdy se se mnou zatřásla zem.
Odměnou za můj nenasytný a poživačný styl života se objevila diagnóza rakovina.
A já jejím nepochopením a absolutní vírou v bílé pláště se skoro nechal zabít.
Zbývalo mi několik týdnů života (dle nich) a já začal chápat, že se mé dny na tomto světě pomalu, ale jistě chýlí ke konci.
Boha jsem neznal, protože jsem Mu nevěřil a stále se jen ptal dokola.
Proč?
Proč já a rakovina?
Proč zrovna já a ne jiní?
Proč zrovna já musím umřít?
A jak se říká když nejde mohamed k hoře, musí přijít hora k mohamedovi.
A já v tom zoufalém hledání sám sebe dostal pozvánku do přítomnosti Toho, kterému mi křesťané říkáme Bůh.
Objevil jsem se bez mého přičinění v prostředí Světla a energie lásky, pochopení a uvědomění, kde mi to všechno došlo.
Pochopil jsem, co je to Bůh a že se jej nemusím bát.
Ba naopak, došlo mi beze vší pochybnosti, že každý z nás je součástí této neuvěřitelné energie lásky a života, stejně jako jsme mi součástí její.
Změnil jsem se.
Změnilo se mi vědomí a s tou slovy nepopsatelnou změnou odešlo navždy mé staré falešné já (ego) a na scéně se objevilo nové všeobjímající Já (Duše).
A tím pochopením všech do té doby mi skrytých souvislostí mi přišlo jako "by product" vše, co mám udělat pro moje uzdravení z rakoviny.
A jak jsem tu myšlenku, že jsem zdravý "přijal za svou", tak se i stalo.
Uzdravil jsem se z navrátivší rakoviny v její terminální fázi.
Nepochopitelně pro celou vykulenou, převážně ateistickou lékařskou obec a její různé většinou nevědomé podporovatele (lékaře a jiné).
Konečně jsem pochopil, že se Boha nemusím bát, ba naopak.
Nemůžu a už ani nechci bez něj žít.
Je a bude vždy mojí neoddělitelnou součástí.
Až do mých dnů posledních.
Amen.
Poslechněte si epizodu č.65 podcastu Moje cesta na téma - Co je to vlastně Vědomí, Bůh a jak nám pomáhá naše Víra na cestě k uzdravení z rakoviny.